23. 12. 2005 - ČRo 6 - Určují agendu veřejného prostoru média nebo politici?

Hostem v pořadu Média v postmoderním světě na ČRo 6 byl předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jaromír Talíř

Radko KUBIČKO, moderátor

Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích, začíná pořad Média v postmoderním světě. od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Určují agendu veřejného prostoru média nebo politici, to je otázka, kterou se v našem pořadu často zabýváme a budeme se jí zabývat i tentokrát. a jak už bývá v našem pořadu také tradicí, bude to na základě veřejné panelové diskuse, kterou tentokrát přímo v našem studiu zorganizoval Český rozhlas 6 a občanské sdružení Hermes, které se zabývá studiem médií v České republice. Diskutující se odrazili od pojmu mediokracie, co ž je termín, který bývá občas užíván v souvislosti s mediální společností. co ale tento pojem znamená? Snad na  to alespoň částečně od poví diskuse, kterou v našem studiu moderoval Jan Vávra.

Jan VÁVRA, moderátor

Takže dobrý večer, dámy a pánové, já vás vítám na semináři, které připravilo občanské sdružení Hermes ve spolupráci s Českým rozhlasem 6. Téma tohohle toho semináře je podle mého názoru vysoce aktuální, je to otázka, která se propírá v poslední době nejenom u nás, ale i jinde, naposledy jsem zaregistroval nějakou debatu v Německu. Jde tedy o mediokracii a o otázku, zda, kdo určuje agendu veřejného prostoru, zda to jsou média, anebo politici. Připomínám, že tenhle ten seminář je součástí projektu pražského mediálního a komunikačního centra, který je financován z prostředků evropského sociálního fondu, rozpočtu Magistrátu hlavního města Prahy a státního rozpočtu. Proč toto téma? Lze to shrnout do otázky, kdo kým vládne, vlastně kdo řídí to, o čem se ve společnosti diskutuje. Snaží se politici přinutit média, aby jim sloužila, nebo se naopak médiím snaží zalíbit? Kontrolují média politiky, nebo se sama snaží dělat politiku? Kritici médií tvrdí, že doba, kdy byla média hlídacími psy demokracie a novináři kontrolovali mocné tohoto světa, nenávratně skončila. Podle těchto kritiků se média, a to ještě v lepším případě, důsledkem konkurenčního tlaku, soustřeďují na zvyšování sledovanosti nebo čtenosti. to je čím dál tím víc vede k tomu, že se snaží více bavit a nikoliv informovat. Zařazují zprávy z hlediska, nikoliv z hlediska důležitosti, ale přitažlivosti, to znamená zprávy o celebritách a jiných lechtivých záležitostech. Pokud se vůbec věnují závažnému tématu, tak se soustředí na personální věci. Tito kritici například poukazují na to, jakým způsobem média v poslední době referovala o výměně ministra zdravotnictví a vlastně celé řízení tohoto resortu, nebo o, jak referují o takzvaných reality show. je pravda, že kupříkladu i Mladá fronta DNES se zajímá nikoliv jaksi o fenomén reality show, co to je, proč to tady je, ale o to, zda vypadne Vladko nebo Katka, čili čistě o ty personálie. Horším příkladem je další trend, ze kterého kritici a politici média ovlivňují, a to je jaksi záměrná už a cílená manipulace, a to především z ideologických pozic. Zase to není problém aktuální jenom u nás, tato debata například ve Spojených státech je teď jaksi vysoce na pořadu. Jsou kritici, který vytýkají kabelovým televizím, především FOX News, jaksi velkou pobízivost vůči vládě George Bushe. Paul Roberts, bývalý zástupce šéfredaktora Walt Street Journal, píše, že titíž novináři, kteří dříve požadovali po Billu Clintonovi, aby se zpovídal ze svých sexuálních a finančních skandálů, dnes omlouvají a propagují mnohem závažnější válečné skandály Bushovy administrativy. Takže to byla kritika médií a teďka, co říkají obhájci médií. Obhájci médií argumentují vzrůstajícím tlakem politiků na média. Politici se snaží buď média podřídit svým konkrétním cílům, nebo je aspoň přinutit, aby neinformovala o jejich skandálech. za příklad si dávají, aspoň pokud jde o situaci v České republice, nedávné prohlášení premiéra Paroubka, který se podle jedněch snaží dostat média pod kontrolu. Ale není v tom zdaleka sám, připomeňme Václava Klause, který označil novináře za největší nepřátele lidstva, a Miloše Zemana, který novináře pravidelně označoval za zkorumpované idioty. Ale i v zahraničí je tento problém, vzpomeňme na BBC, do které se Blairova vláda pustila kvůli Kellyho aféře a která nakonec vyvrcholila od chodem generálního ředitele. a abychom vzali příklad i ze Spojených států, nedávno ministr Rumsfeld kritizoval americká média, že nekriticky přejímají neprověřené zprávy o činnosti amerických vojáků v Iráku a nezasazují je do správných souvislostí. Takže jak to tedy je? Proti sobě stojí dva zcela od lišné názory a otázka je, kdo má pravdu. k od povědi na této, na tuto otázku jsme pozvali, aby ta debata byla vyvážená, zástupce všech zainteresovaných skupin. Novináře zastupuje známá a obává reportérka Lidových novin Renata Kalenská, kterou tímto vítám, dobrý den.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Dobrý den.

Jan VÁVRA, moderátor

Svět politiky zastupuje předseda stále komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Jaromír Talíř.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Přeji hezký dobrý den.

Jan VÁVRA, moderátor

Takzvané PR agentury, které bývají nejčastěji obviňovány z manipulování médií a líčeny jako temné síly, které stojí v pozadí a vším hýbají, zastupuje Roman Bajčan z agentury Technika PR, dobrý den.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Dobrý večer.

Jan VÁVRA, moderátor

A nakonec nemůžeme zapomenout ani na mediální analytiky, kteří se tím vším zabývají a rozebírají to, které zde zastupuje Ivan Štern, šéfredaktor této stanice, dobrý večer.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

Dobrý večer.

Jan VÁVRA, moderátor

Takže, jak to tedy je, já vás poprosím o krátké expoze, protože dáma by měla mít přednost, tak požádám Renatu Kalenskou.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Já nejsem obhájcem médií v téhle otázce. Já bych se připojila k těm kritikům, protože si myslím, že skutečně politici ovládají novináře, řeknou jim jenom to, co sami chtějí sdělit. Když ten novinář je drzý, zvídavý, to je jedno, jak se to nazve, tak to stejně nepomůže. Vypadá to dobře, těm politikům to nevadí, když je na ně novinář drzý, protože, dejme tomu, že čtenáři jsou spokojeni, jelikož si řeknou, to, ten novinář to zase nandal tomuhle politikovi a tak dále a pro toho politika je důležitá jenom jedna věc, a to je to, že dostal prostor v novinách a zároveň neřekl to, co říci nechtěl, k čemu ho ten novinář, dejme tomu, tlačil. Takže myslím si, že skutečně politici ovládají novináře.

Jan VÁVRA, moderátor

Takže jsou vlastně oba dva spokojeni. Dobře, co na to politik?

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

To netvrdím, já spokojená nejsem.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

No, já s tím samozřejmě budu trochu polemizovat, i když přiznám se, že samozřejmě politici se bez médií neobejdou. Politici potřebují média, protože politik, který není v médiích, tak se o něm neví a jakoby neexistoval. Samozřejmě, že politici chtějí, aby všichni, včetně mě, aby o nich ta média psala hezky, dobře, jak jsou výborní, a to je také jejich cílem. Ale na druhou stranu bych netvrdil, že politici ovládají novináře, už vůbec ne. Možná jsem ochoten připustit, že se snaží ovládnout některá média, ale určitě ne novináře. a pak bych to ještě rozdělil na to, že vlastně v České republice existují média soukromá a veřejnoprávní. to znamená, že u těch soukromých médií vlastně těch vlivů je daleko víc, jednak je to především zájem co nejvíce prodat výtisků novin, mít co největší sledovanost, tím pádem prodat dobře reklamu, takže tam je ten zájem zcela komerční, který se podřizuje tomu, na co se lidi chtějí dívat a co lidé vyžadují. Potom je ten veřejnoprávní sektor nebo ta veřejnoprávní média, co ž je Český rozhlas, televize, případně ČTK, kde je to komplikovanější, protože tam samozřejmě mají dost velké slovo rady, které zastupují veřejnost podle zákona, ale ty rady jsou voleny politiky, parlamentem, takže samozřejmě od povídají nějakému složení politickému v té sněmovně, a to se musí nutně promítnout i do fungování prostě těch rad. Takže je to podle mě komplikovanější. Já si myslím, že politici se prostě chtějí dostat do médií, že chtějí jakoby získat ten vliv, ovládnout je teoreticky, ale na druhou stranu mám pocit, že je to hodně na těch novinářích a médiích, jak se tomuto tlaku podrobí, či nepodrobí.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Můžu k tomu ještě poznámku?

Jan VÁVRA, moderátor

Prosím.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Já nemám, já nikdy nezapomenu na slova, která pronesl Vladimír Špidla poté, co od ešel z čela vlády do Bruselu. On řekl, v podstatě popsal, jak to funguje, jak pracují politici s médii. Vypustí dezinformaci, v tu chvíli se zatím o ni novináři jako zakostí, sledují kauzu, která je v podstatě fiktivní, a mezitím si politici vyřeší svůj velký problém. Vladimír Špidla to prostě přesně popsal, o tom jsem já mluvila.

Jan VÁVRA, moderátor

Ale je toto ovládání ...

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Případně se vytáhne na světlo nějaká taková věc, jako je používání mobilních telefonů, co ž třeba byl vlastně kdysi dávno problém Petry Buzkové a Stanislava Grosse a je to opravdu jenom taková marginálie, ale je to ta věc, o které se dobře píše, která je koukavá, plus kterou ty lidi zajímá, protože je to velmi jako jednoduchá záležitost, nemusejí se nad tím nijak zvlášť zamýšlet. a mezitím si prostě ti politici řeší skutečné problémy.

Jan VÁVRA, moderátor

Ještě se k tomu určitě dostaneme, ale jenom, čili váš pohled je na to, že vlastně ti politici vyhrávají ...

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Rozhodně.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, nechme ještě mluvit pány, Roman Bajčan z PR.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já souhlasím tady s paní redaktorkou v tom smyslu, že myslím si, ta média chtějí ovládat, být ovládána, nebo respektive politici chtějí ovládat média, chtějí se dostat na co největší prostor. Jestli si spočítáte stránky jakéhokoliv deníku, prvních čtyři, pět, šest stran je v podstatě politika, je to zpravodajství, jsou to komentáře, jsou to analýzy, jsou to názory jednotlivých politiků. a kdybych vzal, nebo přiměřil politickou stranu jako firmu, která disponuje určitým informačním potenciálem jako svým výrobkem, jako svým výrobním nástrojem, chce oslovit určitou spotřebitelskou vrstvu, tedy své voliče, měla by fungovat jako manažérská instituce, disponuje určitým rozpočtem. a vezmu to na soukromou komerční firmu, která vyrábí výrobek XY, tak v devadesáti devíti případech nedostane soukromá firma tolik prostoru v médiích jako politická strana. a pak je otázka, jestli výrobek, tedy názor politika, politické strany má tu samou hodnotu jako výrobek konkrétního, konkrétního soukromého výrobce. Proč tedy dochází k určité disproporci. Proč politici neustále dostávají více a více prostoru, proč pan premiér Paroubek může vznést vůbec požadavek či názor, jak to, že diskuse, která, kterou reagují v určitém diskusním pořadu v neděli na televizi Nova nebo na Primě diváci a najednou je v jeho neprospěch nebo v neprospěch politika ČSSD, že je ta, že je to hlasování zmanipulované, nebo nějakým způsobem je špatné. Ať si najme, proboha, patnáct telefonistek, které tam volají do toho pořadu, ať zvrátí ten neprospěch. Takže k té základní otázce. Ano, myslím si, že média musí bojovat proti politikům. a média veřejné služby, jak tady zaznělo, to mají o to horší, zvlášť tedy Česká televize, Český rozhlas, že jsou pod velkým politickým tlakem a myslím si, že na jejich vysílání je to velmi znát.

Jan VÁVRA, moderátor

A to, co říkáte, byste označil za selhání politiků nebo naopak za prohřešek, selhání novinářů, nebo naopak za prohřešek politiků?

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já si myslím, že politici dělají to, co by dělat měli. Myslím si do značné míry, že tady média selhávají, že resistence vůči těmto názorům není tak vysoká, souvisí to s odborností, souvisí to s dalšími aspekty, které jsou možná daleko hlubší.

Jan VÁVRA, moderátor

Děkuju, Ivan Štern.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

Já asi na to budu od povídat poněkud déle, i když se k té od povědi možná dostanu. Já bych se hlavně zastavil u toho pojmu mediokracie nejprve. Ono se to také dá vyložit, že je to staženina pojmů mediální demokracie. Tím vlastně se vyviním z toho, že bych to považoval za slovo, které říká vláda médiím, co ž by takhle doslova by to mohlo být přeloženo. Ona je to vlastně, ono to vyjadřuje stav společnosti a podtrhuju stav demokratické společnosti, co ž je dobrá zpráva, jo, že tento problém se týká výlučně demokratické společnosti a podtrhuju, u té demokratické společnosti je ještě adjektivum liberální demokracie, to znamená, že to nemá nic společného s formální demokracií nebo s něčím takovým. je to společnost, kde samozřejmě mají velký vliv média a mají samozřejmě velký vliv i v souvislosti s politikou a v souvislosti s tím, jak prostředkují politiku. Uspíšily to dva základní faktory. Politika opustila své komunikační cesty, politika od ešla z náměstí, politika od ešla z národních domů, politika od ešla z hospod, politika od ešla ze všech míst, kde se prostředkuje bezprostředně ve vztahu k voličům, k občanům. a daleko víc se tenduje k tomu, co , a to souvisí s tím druhým faktorem, k tomu, co nabízí především televize. To, že vlastně televize nabízí určitou iluzi bezprostřednosti autenticity, určitou iluzi toho, že ta obrazovka sděluje skutečnost. Prostřednictvím té televize se samozřejmě snaží oslovit svojí potencionální poptávku, když použijeme ekonomickou hantýrku. Nicméně ty dva světy, ty dva světy jsou natolik rozdílné, že se musely střetnout a že se musí střetnout. Politika je debata, politika je argumentace, politika ve své podstatě je špatně prodejné zboží, protože to zboží je rozvleklé, rozvláčné. Zkuste si někdy schválně pustit jeden televizní kanál, jmenuje se 24 CZ, je to parlamentní televizní kanál, a zkuste sledovat to, co tento televizní kanál přenáší z jednání jednotlivých výborů Poslanecké sněmovny, anebo Senátu a zjistíte, že jenom člověk opravdu politický, opravdu politikou se zabývající vydrží u této debaty, ale to je, prosím, politika, to je, prosím, ona politická debata. Zatímco média musí především zaujmout, musí nabídnout nějaký zajímavý produkt, a tak nabízejí spíš politiky v podobě chlapíků, kteří mají po ruce nějaký fór, kteří mají smysl pro humor, kteří jsou rozenými baviči a kteří jsou schopni jít do onoho boxmače, kterýho, kterého jsme svědky každou neděli na všech, takřka na všech televizních okruzích, ale to, co se tam předvádí, to podle mého názoru není politika, ale to je mediálně vyprázdněná sebeprezentace politických činitelů, navíc sebeprezentace, která v konečném důsledku vyvolává ve mně, jako ve spotřebiteli politiky, určitou nedůvěru vůči politice, protože narozdíl od médií, která mají opravdu zaujmout, musí být prodejná, to se nedá, teď myslím ne v tom přeneseném slova smyslu, ale v tom prvoplánovém slova smyslu. Musí v podstatě mít obchodní úspěch politika přeci ráz od času, protože je to, a s tím s vámi nesouhlasím, pane Bajčane, to vaše srovnání s tím soukromým podnikem a s politikem, politika je veřejná služba a je to, to znamená, že jako veřejná služba není porovnatelná se soukromým podnikáním. Politika není soukromé podnikání. Taky si všimněte, že politika je ve valné většině financována z výnosů, z daňových výnosů, to znamená z veřejných rozpočtů, z veřejných zdrojů, co ž je naprosto v pořádku. Zatímco jakýkoliv soukromý výrobce, kdyby byl financován z veřejných zdrojů, považovali bychom to za velmi nesprávné a nekorektní. Ale od politiky já očekávám narozdíl od médií, že bude do jisté míry normotvorná, že dokonce půjde i proti většinovému vkusu, že čas od času řekne, že toto se nesluší a toto se naopak sluší.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, ale abychom se vrátili k tomu tématu, čili, kdo to tedy, tenhle ten zápas, kdo to podle vás vyhrává?

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

Já mám takovej pocit, že jak kdy. Slečna Kalenská třeba uvedla, nebo paní Kalenská uvedla onen příklad, kdy politika médiím nahrává jakési placebo události, média se do toho zakousnou a mezitím se v politice od ehraje něco, co by mělo ujít mediální pozornosti. Tak v tomto případě prohrávají média ale vlastní vinou a stejně tak ale na druhé straně politici, pokud jdou do pořadu, který očekává, že tam budou za baviče, kde se očekává jejich jenom sebeprezentace, tak zase prohrává, neprohrává onen politik. On v dané chvíli neprohrává, on získává určité mediální body a body v popularitě, ale politika dostává doslova na zadek.

Jan VÁVRA, moderátor

Roman Bajčan chtěl reagovat.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já bych rád, pane Šterne, reagoval na jeden váš výrok. Vy jste řekl, že politika je špatně prodejné zboží, ale já bych se zeptal proč. Vidím v tom několik momentů. Jednak v parlamentu a v politice se pohybuje celá řada lidí, které nemají praktické zkušenosti s podnikáním a z praktického života jsou politiky od roku 89 až do dneška, nebo respektive přišli z nějakých úřednických funkcí a jsou politiky. s tím souvisí jejich rétorická schopnost, jejich schopnost vybrat jádro problému, jasně ho deklarovat a definovat, jestliže politik hovoří půl hodiny s novinářem, tak se potom nesmí druhý den divit, respektive ráno si přečíst nebo večer, když se dívá na televizi, že je z toho jedna minuta a on se čílí, co vlastně z toho ten od porný redaktor udělal, protože z hodiny proslovu se nedá udělat stručný, obsažný materiál a musí zákonitě počítat s tím, že se z toho celá řada věcí vyruší. Jestliže politici dokáží jasněji formulovat své myšlenky a jestliže ta myšlenka bude mít jasný obsah, bude i politika trošku lépe prodejnějším zbožím, podle mého názoru.

Jan VÁVRA, moderátor

Jaromír Talíř už se tady kroutí.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Já musím zareagovat. Víte, já bych navázal na pana Šterna, protože politika jako veřejná služba má řešit konkrétní problémy občanů této společnosti. a ta společnost není vůbec jednoduchá. ta společnost je podstatně komplikovanější, čím dál tím komplikovanější, složitější a většina problémů se nedá vyřešit jednoduchým rozhodnutím nebo něčím, co by se dalo vyhmátnout do jedné věty. Většina těch problém prostě se hledá vůbec, jako proč vznikaly, jak vznikaly, jaké je z toho řešení, teď máte spoustu politických názorů, které musíte nějak skloubit, abyste došel k nějakému výsledku. Vždycky musíte najít tu většinu, takže málokterý problém se dá vyřešit prostě jednou headlinem, nebo jednou vtipnou větou, která zaujme novináře. Bohužel ale je pravda, že ti novináři potřebují tu zkratku. a já vidím tu vinu na obou dvou stranách. Já s váma souhlasím, že mnoho lidí, teda mnoho politiků, já bych prosil, abychom nezevšeobecňovali, protože mezi politiky je to všude jako jinde, ale mnoho z nich neumí opravdu stručně říct něco o podstatě problému. na druhou stranu ale já vám řeknu několik příkladů novinářů, který vám zavolá a říká: "Pane poslanče, vy jste tam schválili nějakej ten zákon o tomhle tom, prosím vás, o co tam vlastně šlo?" a teď z vás vlastně, víte, že ten novinář pořádně neví, co , na co by se zeptal, on dostal úkol, heleďte se, oni tam schválili něco o tam tom, napište o tom něco. a teď loví ve vzduchu a tahá z vás základní informace o tom problému. Já prostě se bráním jenom tomu ...

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Tak se s ním nebavte, tak mu řekněte, ať si zjistí informace a potom ...

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Paní Kalenská, znova se vrátím k tomu, čím jsem začal, nebo slečno Kalenská, tím, že novinář politiky potřebuje. Jako já, když tohle zacvaknu tomu novinářovi, tak on příště řekne: "Tomu já už volat nebudu, ten se se mnou nebaví." a zrovna tak ještě bych se vrátil k tomu, jak vlastně se politika prezentuje. Já si myslím, že spousta médií, a teď znova prosím, rozdělme média a novináře, protože já nevím, možná byste vy mohla říkat, jak je to v novinách, jestli můžete psát kdykoliv o čemkoliv, protože vím, že prostě na spoustu věcí některá média se chodí ptát jenom některých lidí. že to není tak, že by si vybírali prostě tu a tam, prostě jsou vybraní lidí, za kterými se jde, a řekne, bude-li něco tady z toho, tak se jde za tam tím, takže mě by strašně zajímalo, jak to také je, protože já to vidím z té jedné strany a přiznávám, že ten můj pohled je subjektivní.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Je to třeba tak, že když je uvalená nucená správa na VZP, tak se jde za panem Julínkem, protože to je stínový ministr zdravotnictví.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

No, a když já teda teď zrovna nechci to nějak příliš konkretizovat, ale nevím, jestli Jan Kraus je novinář nebo ne, ale já ho považuju za prostě člověka, který v médiích velmi dobře pracuje a když se podíváte na to poslední Uvolněte se, které jsem sledoval právě, třeba s panem senátorem Julínkem, tak tam prostě ten politik nevyhrál teda.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

To rozhodně ne, to souhlasím, ale bylo správné, že se na ty věci ptal zrovna jeho.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

V pořádku, ale jestli tady zaznělo na začátku, že média s politiky prohrávají, tak já s tím nesouhlasím.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, když jsme se k tomu dostali, k tomuhle konkrétnímu příkladu, jak vidíte třeba roli médií v referování o celé té kauze resortu zdravotnictví, je to jaksi, plní tady média svoji úlohu nebo ne.

host

Já bych nebyl takhle obecný, já bych opravdu rozděloval mezi soukromými médii, která mají úplně jinou roli na trhu a mezi médii veřejné služby, která mají také určitou specifickou roli na trhu. ta první média musí o všem referovat tak, aby získaly co možná nejširší poptávku, aby se dobře prodala, aby se dobře prodal onen konkrétní produkt, zatímco my máme dokonce ze zákona úkol o tom informovat v nějaké proporci. to znamená, že když jste uvedla například ono VZP, příklad s VZP, tak my bychom se nemohli jít jenom zeptat pana Julínka, já kdybych byl v soukromém médiu, tak bych se šel okamžitě zeptat pana Julínka, protože z výpovědi pana Julínka já udělám zprávu, kterou snáze prodám, než zprávu od tiskového mluvčího ministerstva zdravotnictví, ale my se prostě musíme obrátit i na to ministerstvo zdravotnictví a my musíme ...

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Ale jistě, já jenom, já vás přeruším, já jsem to uvedla jenom jako jeden konkrétní případ. Já jsem se na tutéž věc ptala paní Musílkové a na tutéž věc jsem se ptala pana Ratha. Jo, to není, jakože se zeptáme jenom jednoho člověka na jeden problém.

host

Já jsem využil toho bezvadného příkladu, na kterém lze demonstrovat to, že média mají na tom trhu rozdílnou roli a musíme také od nich očekávat úplně rozdílné pojetí zpravodajství.

Jan VÁVRA, moderátor

Roman Bajčan.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já bych, pane Vávro, od pověděl na vaší základní otázku, jestli média dobře referují o té kauze zdravotnictví a spol. Já si myslím, že se snaží, seč mohou, ale ten problém je tak obrovský a je z toho taková bramboračka, že se v tom skutečně nevyzná ani současný pan ministr, možná ani nikdo jiný, natož ta média. a současně bych reagoval na pana Šterna, když říká, že jsou tady typy médií, soukromá média a veřejnoprávní média a že jsou to naprosto od lišné světy. Já bych s tím až tak moc nesouhlasil. Možná by bylo dobré si aspoň trošku definovat, čím by se měly zabývat komerční média. Podle mého názoru je to informování co nejzajímavěji, co nejatraktivnějším způsobem, ale to vůbec neznamená, že neinformují o přijetí rozpočtu, o schvalování rozpočtu, o zdravotnictví a tak dále. a na druhé straně veřejnoprávní média, to by měla být skutečně služba a měly by to být informace, které jsou, těm lidem, kteří si za to médium platí, prospěšné, aby příjemci těch informací dokázali potenciálně ve svém soukromém pracovním životě takovou informaci využívat a byly jim k užitku. Konkrétní příklad ze včerejších Událostí. Jestliže jsou takzvané headline, tady základní upoutávky na hlavní zpravodajskou relaci České televize, a jako třetí událostí dne je, že otec drží šest hodin svého syna jako rukojmí, nezlobte se na mě, podle mého názoru to není událost dne, kterou by mělo pojmout veřejnoprávní médium, to rozhodně ne.

Jan VÁVRA, moderátor

Jaromír Talíř.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Já, teď jste mi trochu nahrál. Já si myslím, že máte pravdu. a teď se vraťme k tomu opravdu, jak působí veřejnoprávní a soukromé sdělovací prostředky a jestli já jsem zvedal ruku v zákoně o koncesionářských poplatcích pro to, aby byla postupně z veřejnoprávní televize od straněna reklama, tak právě pro to, aby tento veřejnoprávní prostředek nic nenutilo se dostat do pozice, kdy se tahá o to, aby kolem, v tom prime time, aby prodalo reklamu a aby teda bylo stejně sledované jako to komerční médium v tom zpravodajství, protože já souhlasím s tím, že mnohdy ty zprávy, a už jsem několikrát řekl, že struktura toho prime time kolem zpráv na veřejnoprávní televizi mi daleko víc připomíná komerční televizi, než co koliv jiného, protože to je rozsekané, aby se tam vešlo co nejvíc reklamy, protože samozřejmě tam je ten čas nejprodejnější a také ta televize ho může využít právě nejlépe v tomhle tom času.

host

Já bych vám skočil do řeči, pane poslanče, velmi krátce, já bych tedy rozdělil znovu ten problém, reklama v České televizi nebo nereklama v České televizi, já si myslím, že je to špatný krok, že nebude Česká televize mít reklamu, ale jestliže veřejnoprávní médium nebude mít sledovanost, k čemu potom, a jakým způsobem bude plněna jeho úloha, aby informovali veřejnost. Jestli budu mít nulovou sledovanost České televize a Českého rozhlasu, ke komu se dostane ta informace, když ji potřebuju sdělit? k nikomu.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Promiňte, a pak se zeptám, proč se zlobíte na to, že tam byla zrovna ta upoutávka, na to, co , protože to tu sledovanost přitáhne.

host

Proboha, ale pane poslanče, může to samozřejmě, je to děj, který se v tom dni od ehrál, ale není to headlinová informace. to je skutečně headlinová informace pro televizi Nova a spol., ale jestliže naznačím, že je tady problém, je to jakýsi hluboce lidský příběh, který někdo zaznamenává, pak je to a), ale veřejnoprávní televize a riziko, respektive veřejnoprávní média by měly říkat i b), proč k takovým jevům dochází, jak se to může stát, to je úloha těch veřejnoprávních médií, aby mi přidávaly další hodnotu k tomu, abych se mohl orientovat, abych to vnímal v širších souvislostech, tak já chápu veřejnou službu.

Jan VÁVRA, moderátor

Čili oba dva se shodnete, že veřejnoprávní média svou roli neplní zcela tak, jak by měla.

host

Já, můj názor je na to, že třeba v tom zpravodajství nebo v tomto prostě se blíží dost těm komerčním.

host

Tady se shodneme.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

Já se musím maličko ohradit, protože zastupuju ...

Jan VÁVRA, moderátor

Zástupce veřejnoprávních médií Ivan Štern.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

... média veřejné služby, ale ohradím se paradoxně. Já nejprve začnu tím, co to je vlastně veřejná služba. Veřejná služba je taková služba, která je komukoliv dostupná. a spotřebou té služby ta služba neubývá, to znamená každý, kdo po té službě se vztáhne, tak každému se dostává v plné míře, v tom, pokud vymezíme veřejnou službu takto, tak všechna soukromá média, teď mám na mysli elektronická média, ne tištěná, vlastně poskytují také veřejnou službu, protože ona jsou obecně přístupná, jejich spotřebou vlastně nic neubývá, každý dostane v plném rozsahu ten produkt tak, jak ta média to prezentují na trhu, ale, takže tady se musíme zamyslet vůbec nad tím, proč existují tedy média veřejné služby a proč mají tu výhodu, že nemusí chodit v rámci toho mediálního trhu do podnikatelských rizik, protože oni si nemusí na svoje živobytí vydělat, oni příjem mají zajištěný ze zákona. a v tom je ten základní rozdíl, já si ...

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, ale otázka byla, zda to plní nebo neplní tuto svoji, myslím česká média v tuto chvíli.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

To je velmi těžké, protože, i když budu studovat zákon třeba o Českém rozhlase nebo zákon o České televizi, tak i když ho budu studovat zepředu dozadu, zezadu dopředu, tak já tam tu objednávku v té podobě, ve které to tady vykládáte, já ji tam prostě příliš nenacházím. Já vím, že mám vysílat pro menšiny, že mám vysílat tohle, že mám, ale to všechno, ta média dělají a přesto stále tady se nese hlas, ony neplní onu službu a tak v čem je ta služba.

Jan VÁVRA, moderátor

Renata Kalenská.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Já jsem měla takovou vsuvku, že jsme se dostali úplně někam jinam.

Jan VÁVRA, moderátor

Dostali jsme se, já ještě než dáme hlas našemu publiku, tak bych chtěl otevřít jeden závažný problém poslední, a to je ta manipulace, o které jsme mluvili. Nedávno tady je příklad, kdy jeden reportér v pořadu investigativní žurnalistiky televize Nova od vysílal jisté setkání jednoho politika, jednoho lobbyisty, ve kterém padly náznaky na korupci a tak dále. Ten záznam vznikl tedy skrytou kamerou, ten reportér nevysvětlil dodnes, jak se k tomu vlastně dostal, zda to natočil sám, nebo mu to někdo dal, zdali o té schůzce dopředu věděl, nebo jakým způsobem to bylo. Máte pocit, že toto je třeba příklad nějaké manipulace, řekněme, nebo že tam mohlo dojít k manipulaci a jak častý je tenhle ten problém, jak jaksi ho ožehavě pociťujete?

host

No, jestli můžu, já mám takový pocit, že tady samozřejmě nedošlo, a to je vlastně do jisté míry selhání všech médií, a to je jedno, jestli veřejnoprávních nebo soukromých. Tady žádné médium nepodrobilo celou tu situaci natolik důkladné analýze, natolik důkladnému rozboru, aby rozebralo všechny možné alternativy. Jedna z těch alternativ totiž je, že celá ta takzvaně investigativně zachycená scéna byla nainscenovaná, bylo to předem domluveno. Mělo tam prostě něco zaznít a nemuselo to bejt zrovna to, na to dřevo, ale něco jiného. a kvůli tomu všemu se to dělalo. to byla jedna alternativa. Tato alternativa v žádném případě nikde nebyla rozebírána, přestože dodnes nevíme vlastně, jak se autor toho snímku dozvěděl, že má být připraven a že má natáčet, jo, a to je, takže tady si myslím, že klidně můžeme mít pocit, že jsme možná byli do jisté míry objekty určité manipulace, ale pokud máme tento pocit, tak třeba jako profesionálové mediální se musíme ptát v čí prospěch, protože každá manipulace musí být v něčí prospěch. a tady ale na tu otázku není zase tak jednoznačná od pověď.

Jan VÁVRA, moderátor

Jaromír Talíř.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

No, já k tomu těžko něco budu říkat, protože já opravdu nevím. Já mám ty informace, které já získávám, jsou z médií, přestože jsem politik, takže já prostě jiné informace než z těch médií získat ani nemohu. Samozřejmě sněmovna si vytvořila ...

Jan VÁVRA, moderátor

Ale musíte z toho mít nějaký dojem, nebo nějaký názor na to máte.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

No, můj dojem je jako naprosto zmatečnej, protože mně to přineslo spoustu otazníků, na které nedokážu od povědět. Jenom bych pokračoval, že sněmovna si vytvořila dokonce jakousi vyšetřovací komisi, ale já bohužel musím říci, že neočekávám, že tam se to vyšetří, protože zase to je orgán složený z politiků, kteří mají své zájmy, takže tam prostě to není, to místo, kde bych se to dozvěděl. a očekával bych naopak od investigativní žurnalistiky, že to teda se toho chytí a nepustí to, že za tím problémem půjdou a tak ho budou rozkrejvat z jiné strany a prostě objeví nějaké jiné další informace a že budou postupně informovat, co zjistili, jak to zjistili a ona se vyrazila tady ta nahrávka a pak prostě se o tom chvilku psalo a teď nějak, nevím.

host

To jsou jiná témata.

Jan VÁVRA, moderátor

Renato Kalenská, proč se o tom kolegové novináři, proč tuto otázku nekladou?

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Já nevím, tak investigativní žurnalistika není moje parketa. a já si teda nemyslím, že ta kauza byla zinscenovaná, ale rozhodně souhlasím s panem Šternem v tom, že někdo tu informaci, o tom, že se tomu reportérovi, o tom, že se bude konat tato schůzka, pustil pro to, že to bylo v něčí prospěch. to je přece systém každého nejmenovaného zdroje, kdy třeba, já když jsem pracovala v domácím zpravodajství, tak když jsem se dostala k zajímavé informaci, tak jsem si také kladla otázku, proč mi to ten člověk říká. On to říká pro to, aby toho, o kterém mluví, poškodil. a taky se mi stalo, že jsem třeba nalítla. a v podstatě jsem vypustila, jednou se mi to stalo, že jsem vypustila dezinformaci. a to tady muselo hrát taky svoji roli. a souhlasím s tím, že nikdo se nesnažil asi moc pídit po tom, komu to bylo ku prospěchu.

Jan VÁVRA, moderátor

Roman Bajčan.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já nemohu v tomto případě říci, jaká míra manipulace s tím záznamem, s tou nahrávkou skrytou kamerou byla. Ale možná pod čarou jste se ptal i na úlohu lobbyistů a nás PRistů, jak do značné míry můžeme, či nemůže co koliv ovlivnit. Rozhodně si nemyslím, že pozice lobbyistů je něco, co by tu nemělo existovat, co by se muselo vymítit, co by se muselo zrušit. Ano, souhlasím s tím, že by měly existovat jakási pravidla pro styk lobbyistů s politiky, já nevím, s kýmkoliv dalším, ale chápu to tak, stejně jako moji práci, že jsme určitým servisem, určitou službou, kdy dokážeme, a častokrát tomu tak je, sebrat daleko větší množství informací, dát tomu nějaký řád, uskupit to do nějakých tvarů, nabídnout to médiím, aby v případě, že o to budou mít zájem, mohly tuto informaci zpracovat, v podstatě po svém, jak k ní přistoupí, a tím způsobem informovat své čtenáře, veřejnost.

Jan VÁVRA, moderátor

Takže zástupkyně novinářů chce reagovat.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Já mám jenom takovou podotázku. Souhlasíte, když říkáte, že mají existovat určitá pravidla, tak souhlasíte s tím, co navrhuje Lubomír Zaorálek ve svém etickém kodexu, že byste měli mít fialové kartičky, na kterých by bylo napsaný lobbyista a s tím byste chodili po sněmovně?

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Já ještě rozliším, nejsem lobbyista, jsem skutečně ten trošku ...

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Ano, ale teď jsem mluvili, i vy jste mluvil o lobbyistech.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Já si myslím, že toto opatření k nekalostem, které mohou probíhat ve styku politik, poslanec a lobbyista tomu rozhodně nezabrání.

/souznění hlasů/

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Jenom na odlehčení, já jsem četl a teď mi promiňte, že fakt nevím autora toho výroku, který říkal, čím horší morální stav společnosti, tím více etických kodexů, protože opravdu ten etický kodex vlastně neodstraní ty základní problémy, protože ty buď se ve společnosti dodržují, anebo nedodržují. a ten kodex tomu příliš nepomůže. Já, my jsme tam kladli spoustu otázek, protože já také jako politik nepovažuji lobbyisty za nějaké zlo, protože když například máme autorský zákon a přijde za mnou náměstek ředitele Národní knihovny s tím, že mi začne vysvětlovat vlastně, co tam musí být, aby ty knihovny, protože ony jsou, oni zastřešují všechny knihovny, aby prostě mohly fungovat, tak na mě tlačí určitým směrem a je to lobbing, ale já nepovažuju takový lobbing za nic špatného, protože řada těchto lidí přináší informace, které ten politik také potřebuje. je otázka, jak on to veřejně vlastně přiznává, nebo jakým způsobem se vypořádá s tím, že jsou to pro něj informace, které používá v té své práci a jenom ty informace, že to pro něj není zdroj něčeho jiného.

host

Ale zas by, myslím, že byla chyba, kdybychom na druhé straně teda řekli: "Nejsou potřeba etické kodexy, vždyť všichni velice dobře víme, jak se máme chovat." Já bych jenom připomněl, že první etický kodex Hospodin vytesal dokonce do kamene.

host

Já bych reagoval, kdyby fungoval, kdyby se dodržoval, tak možná ty další by nebyly tak potřeba.

Jan VÁVRA, moderátor

Ještě jedna otázka, která souvisí s tou manipulací, jak o ní mluvila Renata Kalenská. Ona mluvila o situaci, kdy se stala obětí, nebo někdo jí podstrčil nepravdivou informaci. Ale co když někdo dá novináři informaci, která se nakonec ukáže jako pravdivá, ale samozřejmě mu ji dává s nějakým cílem. Připomenu kauzu Grossova bytu a celé, celou tu kauzu financování. to je věc, kterou dostali novináři a uveřejnili to. Pak dostali informaci zase na jiného politika podobnou, tu neuveřejnili. Jak si myslíte, že se má v tomhle tom případě novinář zachovat? Někdo za ním přijde a dá mu nějakou indiskrecii, řekněme, na jiného politika. Ukáže se to, že to je pravda, nicméně ten, kdo mu ji dal, mu ji dal s nějakým tím, že sleduje nějaký cíl. co má ten novinář udělat?

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

Tak jednak za prvé, u nás v rozhlase nikdy nevycházíme z jednoho zdroje, jestliže máme nějakou informaci od jednoho zdroje, máme povinnost, a dokonce zpětně se to dohledává, jestli jsme oslovil, nebo našli druhý na tom první zdroji nezávislý zdroj. a jestliže ten druhý zdroj tuto informaci potvrdí, tak můžeme mít za to, že je pravděpodobně pravdivá.

Jan VÁVRA, moderátor

Ne, mně nejde o to, já jsem dával situaci, ta situace je pravdivá, ale je dána s nějakým cílem jako.

Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6

To záleží na tom, do jaké míry ..., zase je už na profesionalitě toho novináře, do jaké míry posoudí jaksi informační hodnotu té zprávy, jestli je to, jako jestli to je třeba jenom nějaká, jako drb, jestli je to drb, jestli to vůbec mi to patří.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, byla kauza Grossova byt drb nebo ne?

host

No, to ne, to rozhodně ne.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Víte, to je problém o tom, že já jsem se smiřoval hodně dlouho s tím, že když člověk vstoupí do politiky, takže se musí připravit na to, že musí o sobě říkat daleko víc věcí než jako ostatní občané a že musí být připraven opravdu jako opravdu otvírat to své soukromí hodně daleko. Ano, musí to tak být, ale musíte se s tím naučit nějak prostě se vyrovnávat. Nečiní mi to problémy dneska. a musím říct, že se nechovám nějak jinak a že to spíš závisí od toho, zda ten člověk nezavdává příčinu pro to, aby se stal objektem takovýchto drbů.

host

Já si myslím, že prostě, pakliže se takto budou politici chovat, tak prostě novináři můžou šťourat a můžou pátrat a prostě ...

host

Bez ohledu na to, kdo jim to dá.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Takže je správné, že šťouráme třeba v soukromí pana Kalouska, v těch rodinných poměrech a tak dále.

Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

Musíme být připraveni všichni, včetně pana Kalouska, že se nás každý zeptá na nějaké nepříjemné záležitosti.

Renata KALENSKÁ, redaktorka Lidových novin

Horší je, že pak neodpovídají.

host

To je potom i do jisté míry jeho riziko. Ale, já jsem řekl na začátku, že politika je veřejná služba, to znamená, že každý, kdo vstupuje do politiky, vlastně vchází do světel ramp a je nasvícen ze všech stran a musí s tím počítat. Musí dokonce počítat s tím, že vlastně je předem vinen a musím počítat i s tím, že ho občas někdo pomluví, je to prostě riziko podnikání.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře a moje otázka zněla na práci novinářů.

host

Ale já chci právě říct, já si musím, já musím zvážit dvě věci. Já třeba se dozvím, že nějaký politik trhá mouchám křidýlka. je to pravdivá informace a teď to porovnám s tím, že i ten politik je pro mě určitej zdroj informací. Já, když o něm uveřejním, že trhá mouchám křidýlka, tak sice nebudu lhát, možná zaujmu ten den své čtenáře nebo své posluchače, ale uzavřu si jeden zdroj informací. a tohle to já musím samozřejmě ...

Jan VÁVRA, moderátor

A to novináři musí takto jaksi pragmaticky přistupovat k tomu, že když si naštvou jednoho politika, tak už se s nima nebude bavit.

host

Je to tak významné, může se to stát, je to tak významná informace, že politik ...

Jan VÁVRA, moderátor

Ne, mně je o to, jestli na to novináři mají brát, nebo si myslíte, že na to mají brát zřetel, aby si naštvali třeba půlku politiků, aby ještě ta druhá půlka jim ty informace dávala.

host

Do jisté míry na to zřetel ta média musí ..., protože žijou s politikou v určité symbióze.

Jan VÁVRA, moderátor
Dobře, Roman Bajčan.

Roman BAJČAN, agentura Technika PR

Já si myslím, že rozhodně by takové informaci měli naslouchat, měli by jí naslouchat velmi pozorně, měli by si takovou informaci velmi pečlivě ověřit, minimálně ze dvou, ale řekl bych ze všech možných zdrojů, které jen dokážou najít. a ano, měli by po takové informaci jít do důsledků. v tomto případě se ta informace skutečně ukázala pravdivou. je to ten případ, že skutečně i průměrně inteligentní novinář musí pochopit, že jde o likvidační akci, nebo respektive o snahu někoho zdiskreditovat, zlikvidovat. o to víc by měl být opatrný, o to víc by měl užívat všech možných zdrojů.

Jan VÁVRA, moderátor

Dobře, já vám děkuji za názory, teď bych dal také hlas našemu publiku.

Petr SAG

Petr Sag, dobrý den, na začátku pořadu byla vyslovena teze, že média jsou hlídací pes demokracie, a potom v podobě otázky byla zpochybněna, že vlastně média už tu společnost ovládly a že vlastně nahrazují ty politiky. Já si myslím, že společnost se někam posunula a že je to takové prvoplánové vidění, tady to rozlišení. Ti politici a média jsou jako klenba, které jsou propojeny, a oni se vzájemně potřebují. Já bych to ukázal na příkladu KGB a CIA. v prvním plánu to vypadá, že to jsou strašný protivníci, a taky jsou v tom prvním plánu, ale oni se vzájemně potřebují, oni jsou partneři. Čím ukáže CIA, že KGB je silnější, tím bude mít větší rozpočet a tím větší bude mít vliv ve společnosti a zase naopak. a zrovna tak je to mezi politiky a médii.

Radko KUBIČKO, moderátor

Tolik tedy část z panelové diskuse, kterou s Českým rozhlasem 6 organizovalo občanské sdružení Hermes. Hovořili poslanec KDU-ČSL a předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Jaromír Talíř, šéfredaktor Českého rozhlasu 6 Ivan Štern, novinářka Lidových novin Renata Kalenská a Roman Bajčan ze společnosti Technika PR. Moderoval Jan Vávra. Dnešní pořad připravil a od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Tolik tedy náš pořad Média v postmoderním světě, který vysíláme každý týden v pátek ve dvacet hodin a deset minut.

host

- Ivan ŠTERN, šéfredaktor stanice ČRo 6 - Jaromír TALÍŘ, předseda stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny

(Vysíláno v pořadu Média v postmoderním světě na ČRo 6 dne 23.12.2005.)