Program
Životopis
Můj diář
Ptáte se - a já odpovídám
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt
 

28.06.2004 - Literární noviny

Spor

Už několik let trvá marná snaha některých politiků uzavřít smlouvu s Vatikánem. Smlouvu, která by měla upravit postavení katolické církve v naší zemi. Parlamentem ale návrh na ratifikaci neprošel. Česko je jediným postkomunistickým státem přistupujícím do EU, který podobnou dohodu dosud neuzavřel. Ta zatím leží od letošního února u pomyslného ledu. Výhrady k ní měly jak parlamentní strany (ČSSD, ODS, KSČM), tak i prezident Klaus. Požádali jsme o vyjádření Ing. Jaromíra Talíře, poslance KDU-ČSL, doc. Karla Flosse, předsedu Odborné komise ČSSD pro církve a náboženské společnosti, a poslance Petra Plevu (ODS).

Jaromír Talíř

Vážení pánové,
historie sjednávání a současný osud mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem ukazují na komplikované vnímání církví (a katolické zejména) českou společností. Je zde zcela patrný posun ve vnímání společností a politickou reprezentací od vysokého kreditu v době převratu v roce 1989 až po podezřelou nedůvěru v současné době. Jeden z poslanců, který se stavěl proti uzavření této smlouvy, mi v soukromí řekl, že katolická církev jako nikým nevolená instituce chce získat postavení, které jí, podle názoru mého kolegy, nepatří. Tato smlouva jí v tom pomáhá. Impuls pro zahájení jednání o novém smluvním vztahu mezi ČR a Svatým stolcem vzešel od Martina Stropnického v roce 1999. Při návštěvě předsedy vlády Zemana ve Vatikánu v roce 2000 byl předán text preambule této smlouvy a jednání, která byla mezi Sv. stolcem a ČR zahájena, skončila v roce 2002. Za českou stranu vyjednávalo Ministerstvo zahraničních věcí, v jehož čele stál Jan Kavan, a Ministerstvo kultury, v jehož čele byl Pavel Dostál. Od počátku bylo jasné, že smlouva bude obsahovat pouze záležitosti upravené zákony či dalšími vnitrostátními akty ČR a nebude obsahovat (na rozdíl např. od Maďarska) řešení problémů majetku či nový způsob financování katolické církve. Dojednána smlouva má mimo preambuli 21 článků a obsahuje např. ustanovení, že sňatek splňující všechny podmínky českého právního řádu, uzavřený při obřadu katolické církve, má stejnou platnost jako sňatek uzavřený před orgánem státu; podmínky pro zřizování škol katolickou církví, podmínky pro vyučování římskokatolického náboženství na státních školách, podmínky pro působení církve v armádě, věznicích či zdravotnických zařízeních. Je zde uveden článek říkající, že ČR bude usilovat o co možná nejrychlejší a pro obě strany přijatelná řešení majetku. Z oněch 21 článků je ve více než polovině ustanovení typu "po splnění podmínek stanovených právním řádem ČR..." nebo "v souladu s právním řádem ČR..." Vláda dojednanou smlouvu schválila svým usnesením č. 702 v červenci roku 2002. Je třeba znovu zdůraznit, že to byla vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem v době opoziční smlouvy. V červenci také této vládě skončil mandát a smlouvu podepsal za českou stranu již nový ministr zahraničí Cyril Svoboda. Poslanecká sněmovna se začala smlouvou zabývat v říjnu roku 2002 a jednání bylo přerušeno do května 2003, kdy sněmovna odmítla vyslovit souhlas s ratifikací. Ze 177 přítomných poslanců bylo pro zamítnutí 110 (z toho 44 z ODS, 38 z KSČM a 28 z ČSSD), proti bylo 39 a zdrželo se 28 poslanců. Rád bych se zmínil o některých výhradách, které zazněly při projednávání smlouvy v Poslanecké sněmovně. Pominu jisté problematizování jedné smluvní strany (Svatého stolce), protože to pramení z neznalosti, ale několikrát se objevila výhrada, že smlouva omezuje suverenitu České republiky. Každý smluvní vztah nese nějaký závazek, jinak by ani nemělo smysl smlouvy uzavírat, ale znovu připomínám skutečnost, že se smlouva ve většině článků odvolává na splnění podmínek právního řádu České republiky. Ta si může svůj právní řád měnit suverénně a libovolně a nebrání jí v tom ani tato smlouva. Naopak druhá smluvní strana se zavazuje, že akceptuje podmínky tohoto právního řádu. Naše suverenita se projevuje ve svobodné vůli tuto smlouvu uzavřít (nebo neuzavřít), případně v rozhodnutí ji vypovědět. Dále byl kritizován fakt, že se mezinárodní smlouvou potvrzuje platnost církevních sňatků. Při debatách s duchovními různých církví jsem zjistil, že tato skutečnost je pozitivně přijímána především ze strany věřících. Pro duchovní to přináší pouze další povinnosti navíc. Věřící vidí v této možnosti konkrétní projev znovu nabyté náboženské svobody a jen těžko se jim bude vysvětlovat, že případným zrušením této výsady se nevracíme k praktikám minulého režimu. Velké obavy byly, zda nezvýhodňujeme jednu z registrovaných církví oproti těm ostatním, neboť se nepočítá s uzavřením podobných mezinárodních smluv s těmito církvemi. Argumenty proti této výtce jsou dvojí. Jednak žádná z dalších, v ČR registrovaných církví nemá podobný orgán s mezinárodní subjektivitou, se kterým by bylo možné po jednání podobnou smlouvu uzavřít. Od představitelů ostatních církví vím, že si uvědomují skutečnost, že vše, co bude dojednáno pro římskokatolickou církev, musí nutně platit i pro ně. Řadu výhrad k této smlouvě sdělil také prezident Václav Klaus. Jeho posouzení mi však připomíná výrok účetního, kolik jsem domněle dal a kolik dostal; a protože jsem dostal málo, nemohu smlouvu akceptovat. Je mi líto, že toto stanovisko zcela pomíjí argumenty, které nejsou účetního charakteru. Chceme patřit mezi téměř všechny státy demokratické Evropy, které podobnou smlouvu uzavřely, nebo budeme patřit mimo ně? Odmítnutí ratifikace totiž určitě neposílí postavení a prestiž České republiky v demokratickém světě.

Karel Floss

Vážený pane inženýre,
váš text není dobře formulován, je v něm řada nepřesností. Odborná komise ČSSD pro církve a náboženské společnosti připravuje zásadnější podklad, v němž se projeví autentičtější názory menších církví. Jde především o to, že problematická je zejména vaše formulace, že od představitelů ostatních církví víte, že si uvědomují skutečnost, že vše, co bude dojednáno pro církev římskokatolickou, musí nutně platit i pro ně.

Petr Pleva

Vážený pane inženýre,
smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem nikterak nevybočovala z rámce obdobných smluv, přijatých většinou evropských zemí. Pokud se v něčem lišila, pak pouze v tom, že v ní bylo přiznáno katolické církvi nejméně práv. Všechna tzv. "práva" byla podmíněna souladem s vnitrostátními normami České republiky, takže nebylo vyloučeno, že se změnou právních předpisů může dojít i ke změně rozsahu těchto práv. Tato smlouva také rezignovala na řešení majetkových vztahů mezi státem a katolickou církví a spokojila se s obecným konstatováním, že ČR bude usilovat o co možná nejrychlejší a pro obě strany přijatelná řešení majetku. Takto formulovaný závazek je ovšem velmi vágní a k ničemu ve skutečnosti nezavazuje. Přesto jsem přesvědčen, že mít uzavřenou smlouvu se Svatým stolcem patří v Evropě k základním diplomatickým standardům a naše vládní koalice by měla vyvinout větší úsilí při jejím uzavírání, zvláště když zde nemusí spoléhat pouze na 101 vládních poslanců, ale může počítat s podporou části ODS.

Jaromír Talíř

Vážení pánové,
očekával jsem, že mi jako oponenti sdělíte nějaké relevantní postoje k diskutované smlouvě. Jestliže má ČSSD komisi pro církve a náboženské společnosti, což je pro mne novinka, tím spíše by mě zajímaly její věcné výhrady či argumenty vedoucí k odmítavému postoji značné části poslaneckého klubu této strany k smlouvě. Sdělení, že text v článku není dobře formulován a jsou v něm nepřesnosti, je nicneříkající o věci samé. Nemyslím si také, že je třeba, aby "autentické názory" menších církví byly sdělovány prostřednictvím stranických komisí. Bylo by dobré, kdyby tyto názory sdělovaly církve samotné. Fakt, že ve smlouvě není nic, co by už nebylo upraveno stávajícími zákony, je dán požadavkem některých členů bývalé komise zřízené vládou Miloše Zemana, zejména Janem Zahradilem. Přestože formulace návrhu o vstřícném řešení majetkových záležitostí je podle vás, kolego Plevo, vágní a nezavazující, vadí prezidentovi republiky tak, že tuto formulaci výslovně uvedl jako důvod, proč by smlouvu nemohl podepsat.

Petr Pleva

Vážení pánové,
vaše stanoviska jsou jasným dokladem toho, že současná vládní koalice není schopna se dohodnout ani na tak základních otázkách jako je přístup k již dojednaným mezinárodním smlouvám. Připomínám, že tato smlouva byla dojednána se souhlasem vlády a byla vládou předložena Poslanecké sněmovně k ratifikaci. Je také typické, že vládní koalice hledá vinu za své vlastní neúspěchy všude jinde, jen ne u sebe.

Jaromír Talíř

Vážený pane kolego,
vážím si vás pro vaše postoje, ale obávám se, že se snažíte převést problém tam, kde není. Není to problém koalice versus opozice. Je to problém konzervativního pojetí vize úlohy církví ve společnosti proti vizi liberální. Zde si opravdu musíme položit otázku, jaké instituce mohou do společnosti vnášet hodnotový systém, který právě Evropu stovky let formoval. A znovu opakuji, že jsem doporučoval, aby vláda prohlásila připravenost nějakým způsobem potvrdit skutečnosti této smlouvy i pro ostatní církve registrované v ČR. Rád bych tedy ještě zopakoval, že smlouvu dojednala vláda ČSSD držená u moci ODS, tato vládní koalice smlouvu předložila parlamentu a nejvíce hlasů pro zamítnutí smlouvy bylo z ODS.

Petr Pleva

Vážený pane inženýre,
musím poznamenat i přes to, že si vás rovněž vážím a považuji vás za svého přítele, že děláte v této diskusi cimrmanovský krok stranou. Nepopírám ale, že jde o problém konzervativního či liberálního pojetí úlohy církví ve společnosti, nemůžete přece popřít, že smlouvu se Svatým stolcem předkládala tato vláda a nikoli vláda minulá. Předkládala ji vláda, která přes svoji velmi křehkou většinu ve sněmovně dovede v bodech, na kterých ji záleží, vyžadovat velmi tvrdou koaliční disciplinu, a to dokonce i v případech, kdy je použito tajné hlasování, jako např. v případě obsazování mediálních rad. Měl byste, pane kolego, napřed vytáhnout trám ze svého oka, než začne tahat třísku z oka bratrova.

 

Zpět

 
Hlavní stránka web KDU - ÈSL www.talir.cz