 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Spor
Už několik let trvá marná snaha některých politiků uzavřít smlouvu s Vatikánem.
Smlouvu, která by měla upravit postavení katolické církve v naší
zemi. Parlamentem ale návrh na ratifikaci neprošel. Česko je jediným
postkomunistickým státem přistupujícím do EU, který podobnou dohodu dosud
neuzavřel. Ta zatím leží od letošního února u pomyslného ledu. Výhrady
k ní měly jak parlamentní strany (ČSSD, ODS, KSČM), tak i prezident
Klaus. Požádali jsme o vyjádření Ing. Jaromíra Talíře, poslance KDU-ČSL,
doc.
Karla Flosse, předsedu Odborné komise ČSSD pro církve a náboženské
společnosti, a poslance Petra Plevu (ODS).
Jaromír Talíř
Vážení pánové,
historie sjednávání a současný osud mezinárodní
smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem ukazují na komplikované
vnímání církví (a
katolické zejména) českou společností. Je zde zcela patrný posun ve vnímání
společností a politickou reprezentací od vysokého kreditu v době
převratu v roce 1989 až po podezřelou nedůvěru v současné době. Jeden
z poslanců,
který se stavěl proti uzavření této smlouvy, mi v soukromí
řekl, že katolická církev jako nikým nevolená instituce chce získat
postavení, které jí,
podle názoru mého kolegy, nepatří. Tato smlouva jí v tom pomáhá. Impuls
pro zahájení jednání o novém smluvním vztahu mezi ČR a Svatým stolcem
vzešel od Martina Stropnického v roce 1999. Při návštěvě předsedy
vlády Zemana ve Vatikánu v roce 2000 byl předán text preambule této
smlouvy a jednání, která byla mezi Sv. stolcem a ČR zahájena, skončila
v roce
2002. Za českou stranu vyjednávalo Ministerstvo zahraničních věcí, v
jehož čele stál Jan Kavan, a Ministerstvo kultury, v jehož čele byl Pavel
Dostál. Od počátku bylo jasné, že smlouva bude obsahovat pouze záležitosti
upravené zákony či dalšími vnitrostátními akty ČR a nebude obsahovat
(na rozdíl např. od Maďarska) řešení problémů majetku či nový způsob
financování katolické církve. Dojednána smlouva má mimo preambuli 21
článků a obsahuje např. ustanovení, že sňatek splňující všechny
podmínky českého právního řádu, uzavřený při obřadu katolické církve,
má stejnou
platnost jako sňatek uzavřený před orgánem státu; podmínky pro zřizování
škol katolickou církví, podmínky pro vyučování římskokatolického
náboženství na státních školách, podmínky pro působení církve v armádě,
věznicích
či zdravotnických zařízeních. Je zde uveden článek říkající, že ČR bude
usilovat o co možná nejrychlejší a pro obě strany přijatelná řešení majetku.
Z oněch 21 článků je ve více než polovině ustanovení typu "po splnění
podmínek stanovených právním řádem ČR..." nebo "v souladu s právním
řádem ČR..." Vláda dojednanou smlouvu schválila svým usnesením
č. 702 v červenci roku 2002. Je třeba znovu zdůraznit, že to byla
vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem v době opoziční smlouvy. V červenci
také
této vládě skončil mandát a smlouvu podepsal za českou stranu již nový
ministr zahraničí Cyril Svoboda. Poslanecká sněmovna se začala smlouvou
zabývat v říjnu roku 2002 a jednání bylo přerušeno do května 2003,
kdy sněmovna odmítla vyslovit souhlas s ratifikací. Ze 177 přítomných
poslanců
bylo pro zamítnutí 110 (z toho 44 z ODS, 38 z KSČM a 28 z ČSSD), proti
bylo 39 a zdrželo se 28 poslanců. Rád bych se zmínil o některých
výhradách, které zazněly při projednávání smlouvy v Poslanecké sněmovně.
Pominu
jisté problematizování jedné smluvní strany (Svatého stolce), protože
to pramení z neznalosti, ale několikrát se objevila výhrada, že
smlouva omezuje suverenitu České republiky. Každý smluvní vztah nese
nějaký závazek,
jinak by ani nemělo smysl smlouvy uzavírat, ale znovu připomínám skutečnost,
že se smlouva ve většině článků odvolává na splnění podmínek právního
řádu České republiky. Ta si může svůj právní řád měnit suverénně a libovolně
a nebrání jí v tom ani tato smlouva. Naopak druhá smluvní strana se zavazuje,
že akceptuje podmínky tohoto právního řádu. Naše suverenita se projevuje
ve svobodné vůli tuto smlouvu uzavřít (nebo neuzavřít), případně v rozhodnutí
ji vypovědět. Dále byl kritizován fakt, že se mezinárodní smlouvou
potvrzuje platnost církevních sňatků. Při debatách s duchovními
různých církví
jsem zjistil, že tato skutečnost je pozitivně přijímána především
ze strany věřících. Pro duchovní to přináší pouze další povinnosti navíc.
Věřící vidí v této možnosti konkrétní projev znovu nabyté náboženské
svobody a jen těžko se jim bude vysvětlovat, že případným zrušením této
výsady se nevracíme k praktikám minulého režimu. Velké obavy byly, zda
nezvýhodňujeme jednu z registrovaných církví oproti těm ostatním, neboť
se nepočítá s uzavřením podobných mezinárodních smluv s těmito církvemi.
Argumenty proti této výtce jsou dvojí. Jednak žádná z dalších, v ČR registrovaných
církví nemá podobný orgán s mezinárodní subjektivitou, se kterým by bylo
možné po jednání podobnou smlouvu uzavřít. Od představitelů ostatních
církví vím, že si uvědomují skutečnost, že vše, co bude
dojednáno pro římskokatolickou církev, musí nutně platit i pro ně.
Řadu výhrad
k této
smlouvě sdělil také prezident Václav Klaus. Jeho posouzení mi však připomíná
výrok účetního, kolik jsem domněle dal a kolik dostal; a protože jsem
dostal málo, nemohu smlouvu akceptovat. Je mi líto, že toto stanovisko
zcela pomíjí argumenty, které nejsou účetního charakteru. Chceme patřit
mezi téměř všechny státy demokratické Evropy, které podobnou smlouvu
uzavřely, nebo budeme patřit mimo ně? Odmítnutí ratifikace totiž určitě
neposílí postavení a prestiž České republiky v demokratickém světě.
Karel Floss
Vážený pane inženýre,
váš text není dobře formulován, je v
něm řada nepřesností. Odborná komise ČSSD pro církve a náboženské společnosti
připravuje zásadnější podklad,
v němž se projeví autentičtější názory menších církví. Jde především
o to, že problematická je zejména vaše formulace, že od představitelů
ostatních církví víte, že si uvědomují skutečnost, že vše, co bude
dojednáno pro církev římskokatolickou, musí nutně platit i pro ně.
Petr Pleva
Vážený pane inženýre,
smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem
nikterak nevybočovala z rámce obdobných smluv, přijatých většinou evropských
zemí. Pokud se v něčem lišila, pak pouze v tom, že v ní bylo
přiznáno katolické církvi nejméně práv. Všechna tzv. "práva" byla
podmíněna souladem s vnitrostátními normami České republiky, takže
nebylo vyloučeno,
že se změnou právních předpisů může dojít i ke změně rozsahu
těchto práv. Tato smlouva také rezignovala na řešení majetkových vztahů
mezi
státem
a katolickou církví a spokojila se s obecným konstatováním, že ČR bude
usilovat o co možná nejrychlejší a pro obě strany přijatelná řešení majetku.
Takto formulovaný závazek je ovšem velmi vágní a k ničemu ve skutečnosti
nezavazuje. Přesto jsem přesvědčen, že mít uzavřenou smlouvu
se Svatým stolcem patří v Evropě k základním diplomatickým standardům
a naše vládní
koalice by měla vyvinout větší úsilí při jejím uzavírání, zvláště když
zde nemusí spoléhat pouze na 101 vládních poslanců, ale může počítat
s podporou části ODS.
Jaromír Talíř
Vážení pánové,
očekával jsem, že mi jako oponenti sdělíte nějaké relevantní
postoje k diskutované smlouvě. Jestliže má ČSSD komisi pro církve
a náboženské společnosti, což je pro mne novinka, tím spíše by mě zajímaly
její věcné
výhrady či argumenty vedoucí k odmítavému postoji značné části poslaneckého
klubu této strany k smlouvě. Sdělení, že text v článku není dobře formulován
a jsou v něm nepřesnosti, je nicneříkající o věci samé. Nemyslím si také,
že je třeba, aby "autentické názory" menších církví byly sdělovány
prostřednictvím stranických komisí. Bylo by dobré, kdyby tyto názory
sdělovaly církve samotné. Fakt, že ve smlouvě není nic, co by už nebylo
upraveno stávajícími zákony, je dán požadavkem některých členů bývalé
komise zřízené vládou Miloše Zemana, zejména Janem Zahradilem. Přestože
formulace návrhu o vstřícném řešení majetkových záležitostí je podle
vás, kolego Plevo, vágní a nezavazující, vadí prezidentovi republiky
tak, že tuto formulaci výslovně uvedl jako důvod, proč by smlouvu nemohl
podepsat.
Petr Pleva
Vážení pánové,
vaše stanoviska jsou jasným dokladem toho, že současná
vládní koalice není schopna se dohodnout ani na tak základních otázkách
jako je přístup
k již dojednaným mezinárodním smlouvám. Připomínám, že tato smlouva byla
dojednána se souhlasem vlády a byla vládou předložena Poslanecké sněmovně
k ratifikaci. Je také typické, že vládní koalice hledá vinu za své vlastní
neúspěchy všude jinde, jen ne u sebe.
Jaromír Talíř
Vážený pane kolego,
vážím si vás pro vaše postoje, ale obávám se, že
se snažíte převést problém tam, kde není. Není to problém koalice versus
opozice. Je to problém konzervativního pojetí vize úlohy církví
ve společnosti proti vizi liberální. Zde si opravdu musíme položit otázku,
jaké instituce
mohou do společnosti vnášet hodnotový systém, který právě Evropu stovky
let formoval. A znovu opakuji, že jsem doporučoval, aby vláda prohlásila
připravenost nějakým způsobem potvrdit skutečnosti této smlouvy i pro ostatní
církve registrované v ČR. Rád bych tedy ještě zopakoval, že smlouvu
dojednala vláda ČSSD držená u moci ODS, tato vládní koalice smlouvu předložila
parlamentu a nejvíce hlasů pro zamítnutí smlouvy bylo z ODS.
Petr Pleva
Vážený pane inženýre,
musím poznamenat i přes to, že si vás rovněž vážím
a považuji vás za svého přítele, že děláte v této diskusi cimrmanovský
krok stranou. Nepopírám
ale, že jde o problém konzervativního či liberálního pojetí úlohy církví
ve společnosti, nemůžete přece popřít, že smlouvu se Svatým stolcem předkládala
tato vláda a nikoli vláda minulá. Předkládala ji vláda, která přes svoji
velmi křehkou většinu ve sněmovně dovede v bodech, na kterých ji
záleží, vyžadovat velmi tvrdou koaliční disciplinu, a to dokonce i v
případech,
kdy je použito tajné hlasování, jako např. v případě obsazování mediálních
rad. Měl byste, pane kolego, napřed vytáhnout trám ze svého oka, než
začne tahat třísku z oka bratrova.
